"Probouzím se jako matka, tohle jsem já, tohle je můj střed. Pak jsem občanem světa a chci se podílet na tom, abych byla pro společnost užitečná. A velmi vzdálenou třetí částí mě je umělec, který má velké štěstí při budování úspěšné kariéry, což považuji za velmi kreativní. Ale proto se ráno neprobouzím."
"Čím jsem starší, tím se cítím lépe. To je možná
podobné jako s věcmi, které nosíme: čím jsou starší, tím nám připadají
pohodlnější. Stárnutí mě baví. Připadám si víc jako žena, víc toho vím. Jsem
vyspělejší."
"Máme jen jeden život a jediné, na čem záleží je, jak s ním hodláme naložit."
"Jeto vtipné, protože i dnes se cítím stejně divoce jako kdysi, akorát o sobě už tolik nepřemýšlím. To se změnilo poté, co jsem poprvé navštívila zemi sužovanou válkou - do té doby jsem byla zvyklá se v sobě sebestředně nimrat. Když jsem si tohle uvědomila, bylo to jako probudit se do nového života. Člověku podobné zkušenosti radikálním způsobem přeházejí žebříček hodnot."
"Lidi si o mě myslí, že skrývám nějaké hrozné tajemství a že jsem posedlá smrtí. Ve skutečnosti jsem asi ten nejméně morbidní člověk na světě. Pokud myslím na smrt víc než ostatní, pak asi proto, že víc miluji život."
"Vadí mi, že je náboženství v současnosti využíváno jako nástroj agrese."
"Děti jsou mnohem chytřejší a silnější, než si myslíme. Mám trochu obavy, jak budou reagovat na temnější stránky života, ale věci, kterých se bojí a kterým nerozumí, je strašně lákají. Raději ať znají pravdu, než abychom jim namlouvali, jak je všechno kolem báječné."
"Co očekávám od života? Že moje auto pojede vždycky, když do něj skočím, že ve svý ledničce vždycky najdou studený pivo a že na mě bude vždycky v posteli čekat někdo, kvůli komu bude stát za to noc prospat a ne proflámovat."
"Máme jen jeden život a jediné, na čem záleží je, jak s ním hodláme naložit."
"Jeto vtipné, protože i dnes se cítím stejně divoce jako kdysi, akorát o sobě už tolik nepřemýšlím. To se změnilo poté, co jsem poprvé navštívila zemi sužovanou válkou - do té doby jsem byla zvyklá se v sobě sebestředně nimrat. Když jsem si tohle uvědomila, bylo to jako probudit se do nového života. Člověku podobné zkušenosti radikálním způsobem přeházejí žebříček hodnot."
"Lidi si o mě myslí, že skrývám nějaké hrozné tajemství a že jsem posedlá smrtí. Ve skutečnosti jsem asi ten nejméně morbidní člověk na světě. Pokud myslím na smrt víc než ostatní, pak asi proto, že víc miluji život."
"Vadí mi, že je náboženství v současnosti využíváno jako nástroj agrese."
"Děti jsou mnohem chytřejší a silnější, než si myslíme. Mám trochu obavy, jak budou reagovat na temnější stránky života, ale věci, kterých se bojí a kterým nerozumí, je strašně lákají. Raději ať znají pravdu, než abychom jim namlouvali, jak je všechno kolem báječné."
"Co očekávám od života? Že moje auto pojede vždycky, když do něj skočím, že ve svý ledničce vždycky najdou studený pivo a že na mě bude vždycky v posteli čekat někdo, kvůli komu bude stát za to noc prospat a ne proflámovat."
"Moje máma umřela strašně mladá, nebylo jí ani šedesát,
ale to jste měli vidět jak s rakovinou bojovala! Nikdy si nestěžovala, nikdy
jsem ji neslyšela si stěžovat. Byla hrozně jemná a křehká, říkali jsme ji
Marshmellow (bonbony žužu) místo Marcheline. Její smrt byla strašlivá ztráta,
ale dvojčata zase obrovský dar, a tak to v životě chodí."
"Svého prvního syna jsem neporodila, takže vstup do
mateřství pro mě představoval trochu jiný zážitek než pro ženy, které k dítěti
přijdou biologickou cestou. Nevěděla jsem, jestli zvládnu situaci, kdy se ze mě
mě bez přípravy ze dne na den stala matka. Teprve postupně jsem přicházela na
to, co ta změna znamená. Že od toho okamžiku můj život patří už někomu jinému,
že každé moje rozhodnutí ovlivní jeho život."
"Kouknu na sebe do zrcadla a vidím, že vypadám jako
moje matka a to mě hřeje u srdce. Vidím také, jak stárnu, a miluji to‚ protože
to znamená, že jsem naživu. Žiji a stárnu."
"Moje celá rodina prošla
těžkým obdobím. Soustředím se na své děti, naše děti. Jsme rodina a vždy budeme rodina, takže takto se s tím vyrovnávám." (o rozchodu s Bradem Pittem)
"Bez bolesti by nebylo žádné utrpení, bez utrpení bychom se z našich chyb nikdy nepoučili."
"Věřím ve staré rčení 'Co tě nezabije, to tě posílí'. Dobré i špatné zkušenosti z nás činí tím, kým jsme. Překonáváním obtíží získáváme sílu a zralost."