Zdravím všechny, co sem (nejen) dnes zavítali a doufám že vás nějak negativně nesemlela vlna nových protipandemických opatření. Za sebe musím říct, že ačkoliv jsem do nového roku vstupovala s optimismem, začíná mě to zase trochu deprimovat. Celá ta neutěšená situace s covidem totiž ovlivňuje i některé jiné životní situace a záležitosti, se kterými se musím vypořádavat a někdy se musím hodně snažit, abych nepodlehla skepsi a viděla i světlo na konci tunelu. O Angelině není posledních několik dní vidu ani slechu, dokonce ji nevyhmátli ani paparazzi. Mé zbožné přání je, kdyby v tom bylo nějaké natáčení, třeba filmu Every Note Played, ale v současné situaci nevím, nevím. A vůbec je teď na blogu nějak ticho. Za dva a půl měsíce má mít premiéru Those Who Wish Me Dead a já netrpělivě očekávám trailer. O živé premiéře si můžeme nechat asi zdát, i když film půjde i do kin, tam kde jsou otevřená. Kéž by se aspoň objevil zase nějaký photoshoot.
Myslím, že dle očekávání je v březnové anketě výběr fotek z britského Vogue. Nic víc k tomu ani nemám co dodat.
V minulé anketě vyhrála z photoshootu pro GQ o jeden hlas černobílá fotka.
No, já si připadám, že už jsem z toho semletá hodně dlouho a zároveň jsem na to už svým způsobem zvyklá, což je taky hrozný. A ani ne tak ze samotnýho covidu, jako spíš z počínání vlády a určitý skupiny lidí. Musim míň číst ty internety a zprávy, jinak si za chvíli budu rezervovat místo v psychiatrický léčebně :D
OdpovědětVymazatVybrané fotky v POTM jsou úžasné, ostatně jako zbytek photoshootu, já nakonec dávám hlas černobílé, asi proto, že jsem v poslední době furt ponořená v nějaké knížce :D
Já jsem obecně dosti pozitivně smýšlející člověk, jehož životním motem je, že občas věci nejdou podle plánu, ale to je v pohodě, protože se zas vrátí do svých kolejí časem a nikdy nemůže být jen špatně... Ale zrovna včera ti na mě padla taková strašná deprese a skepse, když jsem zase stála za barem v práci a nikde nikdo... I když aspoň sem tam nějaký zákazník přišel. Ale zkrátka si teď přijdu trochu jako robot. Do práce, z práce, nic jiného, max se psem do lesa, včera jsem jela z práce po 9. hodině, sama autobusem, nikde nikdo, mlha jak prase, přišlo mi, že musí být tak 3 ráno... a ono přitom 9... Je to depresivní no. A samozřejmě, pokud má člověk i nějaké problémy existenční, tak je to taková neutěšená situace, protože se nezdá, že by to mělo mít nějakýho brzkýho konce. Ale snad už se to zlomí, doufám. My teď budeme muset chodit povinně na testy každý týden... tak aspoň budu mít jistotu, že to na nikoho neprskám.
OdpovědětVymazatJinak jsem si říkala, že taky vrátím na blog ankety, protože je teď ticho po pěšině a není moc o čem psát :D Ale ještě uvidím, jestli se mi bude chtít. Každopádně u těhle fotek to byl těsný boj mezi 2. a 3, ale nakonec jsem zvolila č. 3 :) Ten photoshoot je ale prostě skvělý :)
jednička pro mě :-)
OdpovědětVymazatJá se spíše řadím k pesimistům a nemyslím si, že do konce roku se situace nějak razantně zlepší, přála bych si ale, aby aspoň zrušili to hloupé omezení, že nesmíš vyjet z okresu, a aby se otevřely obchody s oblečením a obuví - potřebovala bych si totiž nakoupit ponožky a už mi i začínají pomalu odcházet tepláky na doma a nechci si je nikde objednávat za dražší cenu, chci, aby se otevřelo Pepco :D Tak snad aspoň do května se tohle nějak zlepší. Je totiž dost smutné, že některé země už opatrně rozvolňují, a my jen zpřísňujeme a přesto zůstáváme takovou černou tečkou na mapě, co se týče zvládání situace s covidem.
OdpovědětVymazatDo ankety jsi vybrala skvělé fotky. Musela jsem chvíli přemýšlet, ale nakonec si mě získala dvojka :D
Nedá se jinak než fotka s knihou :)
OdpovědětVymazat